Naše předchozí pátrání po originálním čaji b Barmě se setkalo jen s částečným úspěchem. Většina čajových plantáží se nachází na územích kam je vstup zakázán a proto jsme se rozhodli do Barmy vstoupit ještě jednou z jiné strany. Na konci hlavní třídy města Mae Sai v severním Thajsku stojí budova, která je jedním z mála přechodů (ne-li vůbec jediný) kterým se dá do Barmy vstoupit pěsky, tedy jinak nežli letecky.
Po nezbytných pasových formalitách jsme tedy mohli vstoupit na území, které je však pro obyčejného barmánce zapovězené. Žijí zde pouze místní, kteří se zde narodili... Vládě se tak zde alespoň naoko daří navodit atmosféru klidné, prosperující země. Cizinci však smějí navštívit pouze několik ulic města.
Podařilo se nám najít čajový obchůdek s neobvyklým názvem PSALM 100 (Žalm 100). Obchod je provozován rodinou místních křesťanů, kteří se též podílejí na výrobě čaje samotného.
Zajímalo nás, jaké čaje jsou k dispozici, ale chvíli, kdy jsme se dozvěděli, že se jedná výhradně řadu „zelených oolongů“ ve vakuovaných sáčcích, nám bylo jasné, kam povede stopa...
Přesto, že nám nebylo umožněno navštívit zahrady samotné, dostali jsme unikátní obrázky z míst běžnému člověku nedostupných. Je z nich naprosto patrná účast kapitálu z Taiwanu.
Čaje jsou sbírány stejně ručně jako na Taiwanu.
Následuje jejich zavadání na plachtách na slunci.
A dále podle typu čaje nastupuje technologie rolování, žmoulání, sušení a třídění. Stejně tak jako na Taiwanu.
Zdvořile jsme čaje ochutnali a zakoupili i nezbytné vzorky, ale tušili jsme, že stopa za původními čaji Zlatého trojúhelníku vede jinudy... Prapůvodní zahrady v nedalekých barmských horách nám pro tuto chvíli zůstaly zapovězeny.