příspěvek A. milce do připravované knihy "Cesta čaje" z autorské dílny rodiny Thomových.

Život čtyř tisícovek čajových plantážníků – obyvatel vesnice Luku malebně se rozprostírající na úbočích hory Tung Ting (v překladu "Zamrzlý vrcholek", cca 1.200 m.n.m.) ve středním Tchajwanu jest po většinu roku monotónně poklidný: Jen co na čajových keřících oschne rosa (tj. brzy po ránu – jsme přece v subtropech, jen pár kilometrů nad obratníkem Raka), vyráží celá rodina plantážníkova na čajové políčko, by se zde po celé dopoledne věnovala přepečlivé sklizni – výhradně ručnímu sběru čajových lístků. Okolo poledne se sběrači vracejí s naplněnými koši a zatímco poté čajové lístky na stinném místě zavadají rozprostřeny na bambusových platech, rodina se oddává činnosti z celého dne po čínsku nejoblíbenější - přípravě a společné konsumaci oběda o mnoha chodech.
 

Po poledním odpočinku přistupuje mužská část rodiny ku zpracování čaje. Za větší či menší pomoci techniky procházejí čajové lístky stoletím (prvních 12 čajových keříků přivezl do Luku v roce 1855 jistý Feng Chi Liu z Fujianu, kam byl povolán ku zkouškám na státního úředníka) osvědčenými fázemi:

1. Zavadání
2. Lehké rolování – ručně či v jednoduchých dřevěných rollerech.
3. Opakované (obvykle 7 x) krátké prudké sušení v rozpálených (dnes již obvykle plynem) otáčivých bubnech.
4. Opakované (střídavě s předchozím prudkým sušením) hnětení lístků zabalených do bílého plátna, a to buď tradičně nohama, neb za pomoci jednoduchého strojku.
5. Dosušení na roštové sušičce.

Do fáze této dostává se zpracování čaje večer, ku jeho finalizaci schází se pak opět celá rodina: Hromada usušených lístků je vysypána na velký kulatý stůl, kolem kterého se všichni sesednou a za sledování předlouhých zpráv televizních provádějí činnost titěrně čajimilou – berou do ruky kousek po kousku čajové lístky (nyní již svinuté do nepravidelných kuliček) a odlamují z nich praporky čajových stonků… S končícími zprávami bývá práce u konce a úkony finální jsou opět na hlavě rodiny – rozvážit voňavou denní úrodu po 600 g (= 1 jin – místní jednotka hmotnostní), vakuově ji zabalit do zdobných krabic z tvrdého papíru a tyto pak označené určitým počtem unifikovaných bílých kvítků vystavit na polici u vchodu do domu.

Teprve nyní pracovní den končí a členové rodiny plantážnické se obvykle vydávají "ven" – často do večerních kursů čajového obřadu "kung fu" či do oblíbených hudebních škol pro dospělé, kterýchžto způsob fungování pozoruhodný jest – jednotlivé nástroje (národní nástroj "pi pa"- příčná dřevěná flétna, jednostrunné housle a bubínky rozličné) nacvičují nejdříve v jednom velkém sálu "odděleně", by na závěr zahráli společně nově nacvičené skladby. Spíše výjimečně zajde pan plantážník do obecní hospůdky, by zde – častěji nad miskou čaje než nad skleničkou alkoholu - s konkurencí probral vývoj čajové úrody.
 

V sobotu a naděli se čaj nesklízí a nezpracovává, ale prodává. Hned po ránu se čajovnická místnost vycídí a postupně se změní z obývacího pokoje či dílny na čajový obchod:
 

z kouta je vytažen veliký samorost umně řezbářem ku přípravě čaje "kung fu" uzpůsobený, na plynovém vařiči se ve veliké konvici přivede k varu voda a – vše jest připraveno, zákazníci mohou přijít. A také přicházejí, či přesněji přijíždějí ve velkých limuzínách obyvatelé smogem zahaleného hlavního města Tai Pei, by se nadýchali čerstvého vzduchu ve vyhlášených vysokohorských klimatických lázních Ali Shan a cestou nakoupili zásoby čaje.
 

Třebaže je nabídka široká a vzájemná konkurence 4 tisíc plantážníků produkujících jeden a tentýž typ čaje Tung Ting převeliká, vše probíhá v poklidu a s noblesou. Zákazníci přecházejí od čajovníka k čajovníkovi vedeni nenápadným itinerářem – značkami na čajové cestě jsou jim bílé kvítky na jednotlivých baleních čaje: Zde mají Tung Ting tříkvítkový, tady dvou, onde dokonce i pětikvítkový. A ceny květinkám v tomto roce odpovídající přece zná každý Tchajwanec…
 

Desítkami let zaběhnutý čajový koloběh bývá v polovině května narušen a současně korunován hromadnou degustací jarní sklizně, kterážto má za účel "okvítkovat" (1-5 kvítků) produkci každého z plantážníků a dle množství a kvality úrody určit ceny příslušné k jednotlivým počtům kvítků pro následující rok. Vrcholem degustace jest pak vyhlášení "Čaje roku" – jediného šestikvítkového vítěze. K ochutnávce dodá každý ze 4 tisíc plantážníků 2 x 1 jin čaje. Samotná anonymní degustace probíhá dvoukolově: První kolo provádí degustační komise vybraná ze samotných plantážníků, druhé pak komise státního čajového komitétu (Taiwan Tea Board). Po sečtení a vyhlášení výsledků se zase život pod Zamrzlým vrcholkem vrací do zajetých kolejí, jen mapa čajového itineráře vesnice Luku zas na rok lehce pozměněna jest…
 

Okouzlen zažil a zaznamenal Aleš Juřina, milec čaje