následujícími řádky doplněnými o fotografie se s Vámi dovolujeme podělit o zážitky z výpravy za čajem nazvané "Expedice Čína 2001", která se uskutečnila na přelomu března a dubna 2001.

Na podobence je pod sochou velikého Lu Yu zachycena kompletní výprava s výjimkou A. milce, který v době focení pobýval na ostrově Putuo Shan. V horní řadě zleva tedy: Tomáš Graubner (DČ Zlín), Honzík (DČ Pardubice), Motýlkář (DČ Ostrava), J. Sabovčík (DČ Ostrava). V prostřední řadě zleva: Libor (DČ Zlín), Jiřina (DČ Ostrava), Parmiš (Roxy Ostrava), Vlčák (Roxy Ostrava), Lada (DČ České Budějovice), Lukas (DČ Zlín), Tomáš (DČ Brno). V dolní řadě ležící zleva: J. milec, Marek (DČ Český Krumlov), Hubert (DČ Pardubice), kolemjdoucí čínské děvčátko.

(Pozn.: omluvte prosím kvalitu fotografie, ale slunce v době focení svítilo proti objektivu a sochou Lu Yu nešlo otočit...).
 

Jak se později ukázalo, A. milec na objevné cestě nejenže nestrádal, ale dokonce se mu výborně dařilo...
 

Na ostrově Putuo Shan, který je pověstný nádhernými plážemi, buddhistickým životem a hlavně originálním čajem Putuo Fo Cha, jej přivítala Tie Guan Yin.
 

Buddhův Putuo Fo Cha je sbírán na zahradách, které nabízejí nádhernou vyhlídku na nedozírné Žluté moře.
 

Putuo Fo Cha, který bude (jak doufáme) v brzké době k dostání na pultech Dobrých čajoven, je vyráběn výhradně ručně.
 

Po příletu do Shanghaje se při potulkách ulicemi podařilo objevit "ptačí čajovnu". V sále velikosti menší tělocvičny se u stolečků s klíckami plnými zpěvného ptactva kochali místní pijáci čaje poslechem svých opeřených pokladů. Podával se zelený čaj připravovaný do yixingské keramiky v ceně 2,50 junáků (cca 10 Kč).
 

Nedaleko "ptačí čajovny" se na ulici připravoval tzv. Kung Fu Cha. Poté, co jsme přijali pozvání a zasedli k nachystanému stolku, obklopilo nás několik set náhodných kolemjdoucích, což mělo za následek, že se průchodnost poměrně rušné ulice dostala na nulu.
 

Ne všechny obyvatele Shanghaje však naše přítomnost překvapila a mnozí nerušeně prováděli každodenní rutinní úkony, jako např. kuchání ropuchy k obědu.
 

V Shanghaji jsme se však dlouho nezdržovali a zamířili do města Hangzhou, kde se v okolí vesničky Long Jing, která nese jméno podle Dračí studny vyhledávané turisty z celého světa, právě sbíral světoznámý čaj.
 

Ve městě Hangzhou jsme navštívili malou manufakturku na balení a třídění čaje. Byly potvrzeny naše informace o tom, že pravý Long Jing se vyrábí pouze ručně. Ten nejjakostnější je pod značkou Shin Feng distribuován v ceně více než tisíc Kč za 100g na trhy v Singapuru, Tchaj-wanu a do Spojených států. Na jiných místech naší planety prý zákazníci nejsou ochotni akceptovat tak vysokou cenu, byť za excelentní kvalitu.

Z města proslaveného čajem Long Jing jsme se lodí přesunuli do města, které charakterizuje velké množství pagod, čínských zahrad a malebných vodních cest, tedy Suzhou. Nás však zajímala především víska Dong Shan na poloostrově vbíhajícím do Velkého jezera Tai Hu. Zde se totiž sbírá a zpracovává originální Bi Luo Chung. Ve vísce jsme navštívili prastarou orthodoxní čajovnu.
 

Čína je zajímavá mimo jiné tím, že se zde střetávají poměrně často a viditelně období feudalismu s věkem prudce se rozvíjející kapitalistické společnosti. Na snímku moderní klimatizovaný autokar s hejnem kachen sítí připevněných na střeše.
 

Poté, kdy naše výprava navštívila města Hangzhou a Suzhou, se většina členů vrátila do Prahy, neboť téměř čtrnáctidenní hromadný program byl naplněn. A. milec se však v té době pohyboval ve městě Yixing proslaveném čajovou keramikou. Tradice výroby keramických nádob zde sahá až do období 2 500 př. n. l. a první čajová konev zde byla údajně vyrobena v 16. století. Dle svědectví A. milce se ve městě i nejbližším okolí vyrábí konvice výhradně ručně v malých domácích dílnách. Zručný výrobce pak dokáže vyrobit jednu konev za jeden až dva dny. Cena jedné konvice se na trhu pohybuje kolem 150,- Kč.
 

Další cesta J. a A. milců vedla do doposud málo čajově probádané provincie - Sichuan. Hlavní město provincie Chengdu překvapilo nebývalým množstvím čajoven. Bez nadsázky lze tvrdit, že na světě neexistuje město s větší koncentrací čajoven. Čaj se zde podává v gai wanech i zavařovačkách a pije se výhradně zelený.
 

Nabídka zelených čajů je v Sichuanu nebývalá. Mezi nejoriginálnější však patří Zhu Ye Qing Lu "mladé bambusové listy". 
 

Obsluha v čajovnách je velice pozorná a neustále dolévá horkou vodu.
 

Jedno z nejdůležitějších míst čajové historie Sichuanu a pravděpodobně i celé Číny je hora Mingshan. Nachází se severozápadně od městečka Mengding a na její veledůležitost upozorňuje do obřího balvanu vytesaný nápis...

 

Na jejím úbočí se mezi překrásnými čajovými zahradami nachází "čajový klášter", který je v současné době zařízen jako čajové muzeum.
 

Uvnitř "čajového kláštera" se kromě expozic týkajících se historie i současnosti čajové kultury v Sichuanu nachází chrám zasvěcený zakladateli pěstování čaje v kraji (a tedy pravděpodobně v Číně a na celém světě).
 

Tímto zakladatelem je podle místních zdrojů mnich Wu Li Zhen, který žil v období vlády dynastije Shang - Jin (1523 - 1027 př. n. l.).
 

Protože Sichuan sousedí s náhorním Tibetem (kde nejsou pro pěstování čaje vhodné podmínky), byl pro jeho obyvatele vždy důležitým zdrojem čaje. Červený čaj určený pro tibetský trh, původem z jihozápadu Sichuanu, nesl název Jin Jian Cha a do hor býval transportován na koních v podlouhlých bambusových balících.

 

Kvalita čajů rostoucích na úbočích Mingshanu je skvělá. Naší výpravě se dokonce podařilo najít i fabričku, která produkuje žlutý!!! čaj Mengding Huang Ya. Přestože technologie výroby tohoto čaje je přísně střežena, nám se podařilo zjistit, že nejkvalitnější "žluťák" se vyrábí v období mezi 27.3. - 5.4. a liší se v technologii zpracování od ostatních druhů čajů!!!
 

Na čajovém trhu v Mengdingu lze koupit nepřeberné množství sichuanských čajových originálů, jako jsou např. Xi Shi Hua Cha (kamenný kvítek), Gan Lu (sladká rosa), ale lze se zde také setkat s čaji známými i z jiných provincií, mezi něž patří Mao Feng či Yin Zhen.
 

Dalším čajově zajímavým místem v Sichuanu je posvátná buddhistická hora E-mei. Cesta na její vrchol, který leží ve výšce 3.077 metrů, je strastiplná, ale vede místy velice malebnými zákoutími.
 

Na jejích úbočích se daří zvláštní odrůdě čajovníku, jehož mladé výhonky mají narůžovělou barvu.
 

I přes ubezpečení, že ten nejlepší e-meiský čaj, kterým je patrně E-rui sbírají výhradně spanilé mladé dívky za ranního kuropění, kdy se pouze s mimořádnou něhou smějí dotýkati mladých křehkých výhonků, naše zkušenost byla jiná... Čaj sbíral v pravé poledne starý mnich... a do igelitky!?
 

Mezi množstvím menších klášterů, které lemují cestu na vrchol E-mei, se rozprostírají čajové zahrádky. Je zde zvykem, že čaj se zpracovává přímo "na místě".
 

 S takovýmto nadšením se například "hněte" Yun Wu.
 

 Některé druhy čajů, zejména ty na export, se však zpracovávají centrálně v malých manufakturkách. Čerstvé lístky se vykupují od vesničanů a volně na korbách malých náklaďáčků se svážejí do ...
 

někdy až šokujících "koksáren".
 

Stařeny ve vísce - skanzenu se sice snažily navodit pohodovou, tedy nečínskou atmosféru, popíjely čaj a bavily se tradičními ručními pracemi, ale nám se najednou začalo stýskat po domově.
 

Po téměř měsíčním pobytu v Říši středu jsme tedy zabalili kufry plné vzorků a vrátili se... do země čaji zaslíbené.

Na shledanou při další expedici!

J. milec