V průběhu dubna a května roku 2005 se konala mezinárodní výprava na vrchol třetí nejvyšší hory světa – Kangchenjungy, která leží na pomezí Indie a Nepálu v blízkosti Darjeelingu.

Sraz členů expedice byl naplánován v hlavní městě Nepálu – Kathmandu. A první kroky vedly k jednomu z nejvýznamnějších buddhistických míst ve městě - Swayambhunath Stupa.
 

Za českou stranu se expedice zúčastnil čajový živnostník Radovan Marek, budovatel a provozovatel Dobré čajovny Roxy v Ostravě a nedalekých lázních Klimkovice.
 

Očekávalo se, že to bude právě Radovan, kdo se bude starat výpravě o pravidelný přísun kvalitního čaje
 

Nepál však není krajem buddhistů, ale převážně hinduistů a tak bylo nutné před započetím výstupu usmířit si obětováním volka všemohoucí Božstva hinduistického panteonu.
 

Před každým výstupem je zapotřebí najmout dostatečné množství nosičů a šerpů. Problém nastává, když náklad je větší než nosič sám!
 

Pro ty, kteří se bojí výšek a mají závratě, není v expedici místa.
 

Cesta na vrchol hory byla, alespoň z počátku, dobře značena.
 

Krajina v podhůří Himálaje je velice malebná, domy jsou opečovávané, lidé velice přívětiví. Každému čajomilci pak musí udělat radost čajový záhumenek za každým stavením. Domorodci si zde sami pro vlastní potřebu pěstují čaj.
 

Radovan se pečlivě snažil přiučit každému detailu místního způsobu přípravy čaje, který se na rozdíl od Tibetu nemíchal s jačím mlékem.
 

Po rovině se jde celkem vzato lehce, ale co bude dál?
 

Cesta se náhle začíná zvedat a začíná přibývat i sněhu.
 

Ve výšce 5.500 m.n.m. se staví základní tábor. Vytyčuje se zde i plán trasy do výškových táborů.
 

I ve výšce pěti a půl kilometru a teplotě – 20 stupňů Celsia je třeba myslet na hygienu. Kdoví jak to bude výš?
 

V tuto chvíli je třeba se důkladně obléci a hlavně pořádně obout.
 

Podle všech předpokladů se má počasí v tuto roční dobu uklidnit a nemá padat sníh. Vzhůru tedy do boje…
 

Stavba prvního výškového tábora byla ještě snadná.
 

Plánek trasy udával jasně odkud bude veden útok na vrchol. Totiž z třetího tábora necelých 1 000 výškových metrů pod vrcholem.
 

Navzdory všem předpovědím však sněžit nepřestává a sněhu přibývá!
 

Výstup už dávno není jen nerovným bojem člověka s přírodou, ale začíná se přibližovat hazardu.
 

Zasněžené průrvy v ledu je nutné přeskakovat v plné výzbroji.
 

Stavba dalšího výškového tábora se podobá ražení tunelu v metru.
 

Ráno se jako obvykle probouzíme do tmy. Stany jsou zafoukány sněhem a sněžit nepřestává. Trhliny ve sněhu jsou předzvěstí velikého nebezpečí.
 

Nevzdáváme se a pokračujeme ve výstupu. Mnohdy po prsa ve sněhu. Ve výšce nad 7.000 metrů nad mořem se jedná o velice vyčerpávající boj.
 

Výstrahou jsou nám laviny, které padají jedna za druhou!!!
 

V momentech kdy se vyčasí, se kocháme krásou ledového království.
 

Vrchol je skutečně na dosah.
 

A opět ty laviny.
 

Opouštíme třetí výškový tábor, zanecháváme zde stany a ostatní výstroj potřebnou k výstupu na vrchol a míříme dolů. Doufáme, že se sem vrátíme, až se počasí uklidní.
 

Ale ani cesta dolů není jednoduchá.
 

Zvítězil zdravý rozum. Touha přežít přemohla touhu dobýt vrchol i za tak nepříznivých okolností. Je čas se loučit.
 

Při pohledu z letadla se projevuje majestátnost Himálaje v celé kráse.
 

Tak zase příště někde v Himálaji s Dobrou čajovnou…

Zažil Radovan Marek – čajový živnostník ostravský
Zapsal J. milec