Zpravodajstvi z putovani za cajem do Burmy.

.

Na kridle ruskych aerolinii, kdy kabina letounu IL56 pripominala mensi nadrazni budovu, jsme dosahli thajskeho Bangkoku.

Prvni zpravy z nasi nove objevitelske cesty do Myanmy, drive Burmy jsou prozatim pozitivni.

 

Ubytovali jsme se v znamem centru turistu zvanych tez batuzkari v ulici Kaoshan Road.

 

 

 

Druhy den rano jsme osedlali riksaka a vydali se hledat barmskou ambasadu. Jinde se totiz viza do teto vojenskou juntou ovladane zeme nedaji ziskat.

 

 

Po delsim hledani jsme zastavili u budovy obehnane zdi a vysokymi mrizemi.

 

 

 

 

V utulnem prostredi jsme narazili na nekolik zadatelu, kteri se dostali k okenku pred nami. Zili jsme v nadeji, ze cela akce nebude dlouho trvat (na snimku zahradnik). Po nekolika hodinach jsme zjistili, ze zitra je take den...

 

 

Vydali jsme se do ulic Bangkoku a pokusili se mapovat kulturu piti caje. Prvni zkusenosti byl poulicni "presovar" na kavu.

 

 

 

 

Dalsim setkanim byl pijak kavy z kelimku maskovanym napisem Tea.

 

 

 

 

.

Dalsim "ukazem" byl pijak kavy z igelitove tasky...

 

 

 

 

 

 

K nasi radosti jsme objevili i prodejnu tradicni cinske mediciny se starym funkcnim cinskym samovarem.

 

 

 

.

 

 

Zahradnik statecne ochutnal. Jak jsme pozdeji zjistili, jednalo se o silny zaludecni vyvar se silnymi prujmovymi ucinky

 

 

 

 

 

Nasledovala dalsi prohlidka mesta a seznamovani se z mistnimi zahradniky

 

 

 

V ulicich jsme vsak potkali zajimave zastupce i z jinych profesi.

 

 

 

 

 

 

Na druhy den jsme zaspali a probudili se az kolem 14 hodin. Do oddeleni viz jsme prijeli az po zaviracce. Byla to celkem proverka nasich nervu vzhledem k tomu, ze letenky do Yangoonu jsme meli na druhy den.

 

 

Podarilo se a nic nam jiz nestoji v ceste. Priste se ozveme ze zeme, ktera je proslavena mnozstvim cajoven a cajovnicek  a take, jak jsme zjistili, pestovanim vyborneho caje.

 

Tesime se.

Z Bangkoku 7. brezna 23:12 h.

 

J. milec a Zahradnik

 

 

Druhy pozdrav z Myanmaru.

Mnoho pozdravu ze sluncem rozpalene Barmy, kam jsme se presunuli letecky z Bangkoku.

Po pristani na letisti v Yangoonu jsme nemohli vystoupit z letadla, protoze se nepodarilo nastartovat schody. Nekolik dobrovolniku je vsak dotlacilo k trupu letadla a my jsme mohli pokracovat v ceste za cajem.

 

 

Mesto Yangoon nas privitalo velkolepe. Az 100 metru vysoka pagoda dodava mestu dustojnosti.

 

 

Co nas vsak prekvapilo, byla mistni MHD...

 

 

 

Na mistnim trzisti jsme si vymenili dolary za Kyaty v pomeru 1 : 1000. Cerny kurz byl dvojnasobny nez nabizela oficialni smenarna.

 

 

V hlavnim meste se nam libilo, nicmene jsme se rozhodli vydat se na venkov. Na autobusovem nadrazi jsme narazili na dalsi prekvapeni. Ridici autobusu i aut maji misto k rizeni na prave strane vozu, i kdyz se jezdi vpravo. Je to dano tim, ze vetsina vozidel byla dovezene jako ojetiny z Japonska. Lide u autobusu musi tedy vystupovat doprostred silnice...

 

 

Listky byly temer vyprodany. Na nas zbyla mista v ulicce...

 

 

Chtel jsem se nejprve rozcilit, ze nebudu mit kde sedet. Kdyz jsme vsak videli misto pro nohy pod sedadly, prijali jsme roli stojicich cestujicich. Cesta trvala 2.5 hodiny. Zahradnik jel posledni usek radeji na strese...

 

 

U motorestu, kde autobus zastavil jsme si vsimli, ze mistni piji rozpustny caj mlekem a cukrem. Jiny nebyl k mani. To nebyla prilis dobra zprava.

 

 

U domorodcu po dojezdu v mori jsme vsak narazili na ohniste, kde se varila voda... To nam dalo nadeji.

 

 

Jake pak vsak bylo nase prekvapeni, kdyz pani domu vyndala krabicku cinskeho jasminu a ujistila nas, ze to je nejlepsi barmsky caj...

 

 

Trochu nadeje nam jeste skytal mistni klaster. Kdyz jsme jej navstivili a mistni mnich nam nabidl misto caje cigarety, uvedomili jsme si, ze je lepsi se vratit do hlavniho mesta a provest pruzkum tam.

 

Brzy nashledanou.

J. milec & zahradnik

 

Zpravodajstvi 3. z vypravy za cajem do Myanmaru.

Naposledy jsme se loucili na pobrezi bengalskeho zalivu, kam jsme se vydali hledat stopy po tradicni priprave ci vyrobe caje v Barme.

 

 

 

 

Mistni obyvatelstvo je masirovano silnou kampani spolecnosti vyrabejicich rychlerozpustne caje s mlekem nebo citronem a cukrem. Vetsinou se však jedna o caj cejonsky.

 

 

V kazdem mensim obchudku visi mnozstvi nejruznejsich druhu těchto porcovanych caju a pak staci pouze zalit vodou…
Ochutnali jsme ty s mlekem a cukrem a musime uznat, ze jsme byli prijemne prekvapeni chuti, ktera je verna napoji pripraveneho tradicnim zpusobem.

 

 

 

Nas vsak zaujal caj sypany, ktery; se prodaval baleny po pul kilech a 200 gramovych balenich a byl zarucene mistni. Nikdo nam však nedokazal rici, odkud se vozi. Vemes se vsichni shodli, ze nekde ze statu Shan na vychode zeme.

Rozhodli jsme se vratit do hlavniho města a hledat dal. V Yangoonu jsou velice rozsirene poulicni cajovny. Cely zivot zde vlastne probiha na ulici.

 

 

Na ulici lze navstivit i knihkupectvi.

 

 

Na ulici lze ovšem koupit i jine zajimavosti. Napriklad zive ptacky zpevacky, kterym pak muze byt vracena svoboda.

 

 

Nebo poslouzi jako hezky darek pro detatko. (Ovšem zaziva utazene v igelitaku!)…..

 

 

V ulicich Yangoonu lze ale take narazit na mnozstvi buddhistickych chramu a pozorovat meditujici mnichy.

 

 

Před nejvetsim chramem ve meste - Shwedagon pagoda - jsme narazili na prodavace v tradicnim odevu prodavajiciho volne sypany caj. Od nej jsme se dozvedeli, kde se v zemi caj pestuje. Od te chvile nam bylo jasne, ze musime na sever a do hor.

 

Zastavili jsme se vsak jeste v nekolika cajovnickach abychom ziskali dalsi informace.

 

 

Obec pijaku caje je v Myanmaru rozdelena diky vlivu Britskeho imperia a sousedni Ciny na dva tabory. Jedni upradnostnuji slazeny caj s mlekem.

 

 

Druzi piji caj cisty zeleny

 

 

.

 

 

My se vsak loucime s hlavnim mestem a mirime na sever. Do hor v okoli mesta Kalaw.

Brzy opet u zpravodajstvi se tesi:

J. milec a zahradnik

4. zpravodajstvi z vypravy za cajem do Myanmaru.

Po osmnactihodinove jizde autobusem z Yangoonu jsme se dostali do stredni casti země do hor s nadmorskou vyskou kolem 1500 metru. Město Kalaw, kde jsme se ubytovali bylo v kolonialnich dobach vyuzivano Brity jako letovisko, kam se uchylovali s rodinami před nejvetsim zarem v obdobich sucha, podobne jako v Indii do Darjeelingu nebo na Sri Lance do Nuwara Elyia.

My jsme se vsak nechteli kochat krasami kolonialnich vil a vydali se na cestu s mistnim pruvodcem, který nam byl vybornym spolecnikem i zdrojem uzitecnych informaci. Cekalo nas stopupani v delce 10 km.

 

Cesta se vinula nejprve mezi stranemi porostlymi bujnou vegetaci, ale s pribyvajici nadmorskou vyskou se zacaly objevovat zrekultivovane svahy osazene cajovymi sazenicemi.

 

 

Jak jsme se dozvedeli, cajove sazenice jsou pouze namnozene druhy mistnich puvodnich divokych cajovniku. Ty si v minulosti shanske kmeny zpracovavaly pouze pro vlastní potrebu. Tyto kmeny se prestehovaly ze severu od hranic z Cinou a prenesly si kulturu piti a pestovani caje s sebou.

 

 

Diky tomu, ze se mistnim zemedelcum nedostava zadne podpory od vlady, cajove keriky nedosahuji takoveho vzrustu ani bohatosti koruny jako jejich bratri v Assamu ci Cine, kde byly slozite a vedecky vyslechteny.

 

 

Cajove zahrady vlastni i spozemkem mistni zemedelci, kteri byli v roce 1974 donuceni socialistickou vladou, kteri se dostala k moci, definitivne prestat pestovat opium.

 

 

 

I pres mnoholetou starost a obelavani pudy se však zemedelcum nedari vytvorit malebne zahrady, ktere zname z ostatniho cajoveho sveta.

 

 

Velikost sbiranych listku odpovida velikosti listku, ktere se sbiraji v Cine pro vyrobu cervenych ci standardnich zelenych caju.

 

 

Do sberu cajovych listku se zapojuje cela rodina. Sbira se od brezna do rijna, dopoledne i odpoledne.

 

 

 

Navstivili jsme vesnici, kde se prave susil caj zpracovany predchoziho dne. Jedna se o caj zeleny, ktery ale chuti trochu pripomina cinsky tzv. uncooked Puer.

 

 

Za vyvrcholeni nasi cesty povazujeme pozvani od mistnich zemedelcu do jejich bambusoveho obydli. Zde jsme se zucastnili tradicni pripavy caje tak, jak ji provozuji tyto kmeny jiz po desitky generaci. Velice jsme si pozvani vazili a zachytili pro vas cely postup pripravy. Podrobnosti vsak az v pristim zpravodajstvi.

 

 

Tesime se.

Z daleke Barmy
J. milec a zahradnik

Zvlastni zpravodajstvi.
Tradicni priprava caje prislusniky kmene Palaung v Myanmaru.

Jak jiz bylo popsano v minulem zpravodajstvi, prislusnici Shanskych kmenu z hor na dnesnich hranicich s Cinou, s sebou v minulosti prinesly do vnitrozemi i tradicni zpusoby zpracovani a pripravy caje.

Prislusniky kmene Palaung, ktery obyva hory v okoli města Kalaw, jsme byli pozvani do jejich bambusoveho obyli, abychom videli pripravu jejich doma vyrobeneho caje.

 

 

LA PHET CHAUK (la ph čo) je mistni nazev pro caj suchy a z nej pripraveny napoj. LA PHET SOE (la ph so) je naopak nazev caje mokreho, ktery se vyrabi z cerstvych listku. Ty se po zavadnuti a hneteni ulozi do nadoby (drive keramicke, dnes plastove) vystlane bananovymi listy a upechuji tak, aby z nich vytekla stava. V prubehu 5-ti az 6-ti dni vytlacena stava zacne fermentovat a menit chut. Tento cajovy salat se pridava do pokrmu nebo se ji i samotny a je vitanym zdrojem vitaminu.

 

My jsme se však stali svedky pripravy caje sucheho. Pan domu na ohnisti suche cajove listky nejprve peclive oprazil.

 

 

Pote je nacpal do termosky.

 

 

A zalil vodou, kterou predtim privedl k varu nad ohnem a odstavil vedle ohniste.

 

 

Po minute caj rozlil do pripravenych porcelanovych salku. Chut vysledneho napoje mela hodne spolecneho s chuti pokrmu pripravovanych nad ohnem na trampskych taborech, totiz prevladajici otisk horiciho dreva. Dala se v ni vsak vystopovat i chut caje podobna cinskemu zelenemu Qi Bing a jemna prichut japonskeho Genmaicha.

 

 

S panem domu jsme popili nekolik salku a porouceli se, nebot teplota pod strechou v blizkosti ohniste dosahovala jiste 40 st. A my jeli pred sebou jeste dlouhou cestu.

 

 

Rozloucili jsme se s horskymi vesnicemi a spechali do udoli. Cekala nas cesta do mandalay a pote do jihocinskeho Kunmingu, kde jsme se jeli setkat s vypravou dobrych cajovniku z Cech a USA, kteri tam pricestovali po vlastni; ose.

 

Na shledanou nekdy v Barme.

J.milec a zahradnik