Korea 2009 - za čajem!

 

Zpravodajství I.

 

 

Jako již pravidelně (každoročně od roku 1995) i v roce letošním vydává se výprava živnostníků a čajových tovaryšů na cestu za čajem do Asie. Dnešním zpravodajstvím zahajujeme pravidelné fotoreportáže, které podáváme všem příznivcům čaje a značky Dobrá čajovna, aby se jako první s námi mohli podílet na vzrušujících zážitcích, kterých se nám na cestě dostalo. Letošní cesta začíná v hlavním městě Jižní Korei Seoulu. Předvojem výpravy, která se sejde v plné síle později je zatím J. milec a tovaryš J. zahrada.
 

 

První setkání s čajovou kulturou bylo velice nenápadné. Čajovnička se ukrývala za okny zdobenými květináči muškátů v prvním patře.

Čajovnice nám nabídla vybrat pouze ze dvou druhů korejského čaje. Jeden je prý standard a druhý top kvalita. Ostatní nabídka byly čaje bylinné. Vybrali jsme top…

 

K posezení na zemi rozhodně naše zhýčkalé kosti nevyzývala prkenná podlaha a nepříliš měkké polštářky.

 

Přijali jsme místo u starého dřevěného stolu a ochutnali čaj. Nebyl to čaj zelený, ale ani černý. Jednalo se o zvláštní směs zelených a zahnědlých lístků, které v chuti připomínaly vzdáleně Bai Hao.

 

V čajovně se nacházel i malý krb a na stěně zarámované podpisy významných hostí.

 

Občerstveni jsme se vydali na další cestu za hledáním čajovny. Uvědomovali jsme si, v jak úžasném období roku jsme se do Korei vydali. Všude kolem kvetou azalky.

 

Dorazili jsme do paláce Changdeok postaveném v období 1405 – 12. Od začátku 17. až do konce 19. století  byl sídlem a centrem korejské moci.




Zajímali jsme se samozřejmě o čaj a od sympatické průvodkně (se zavěšenou reprobednou u pasu) se dozvěděli, že k popíjení čaje se výsostně využíval Lotosový pavilon. Z něj se pohledem na jezírko s poloostrůvkem a borovicí kochali dvořané po mnohá staletí.




Nejen rozkvetlé azalky, které patří ke skvostům přírody a dokreslují krásy starobylé architektury, ale též mnohobarevné listy javorů nás provázejí na každém kroku.

 

 

Vedle ukojení potřeby ducha však též nutně patří i ukojení potřeb těla a tak se pomalu začínáme seznamovat s korejskou netradiční kuchyní. Nudle se zde vyrábějí mezi prsty na stole…

 

Kromě nudlí je však možné schroupnout i larvy chroustů v nálevu.

 

Neodolali jsme možnosti vystoupat na hřeben Bukhansanského národního parku, který se nachází na severozápadě Seoulu.

 

Při pohledu z vrcholů jsme si připadali jako Mařenka a Jeníček, kteří hledají záblesky vlese. My jsme však nehledali chaloupku. Seoul nás z pohledu čajového příliš neuspokojil.

 

Nasedáme na rychlovlak KTX, obdoby japonského Shinkansenu a míříme na jih do pobřežního města Mokpo. Odtud se budeme vydávat na výpravy za čajem do hor i na okolní ostrovy.

Mokpo 2. 5. 2009
zapsal J. milec

Za čajem v Korei.

Podle dostupných informací je v Korei na pevnině nejzajímavější čajová oblast v okolí města Buseong v západním pohoří JiriShan. Vyrazili jsme autobusem, který již svým označením vzbuzoval naděje.

A skutečně, zahrady japonského stylu, tedy strojově sklízené, byly situované do lesních svahů. K naší smůle jsme však dorazili v neděli a to znamenalo, že jsme byli obklopeni tisíci výletníků. Bylo velice problematické vyfotit čajovou zahradu bez pózujících Korejců.

 

V místní restauraci se podávali výhradně speciality připravené s čajovými lístky. Čajové rizoto, nudle, poléva i kimči, to vše obsahovalo více či méně čajové lístky.

 

 

Výhonky čajových lísků byly velice křehké a připomínaly japonské variety čajovníků.

 

 

Z čaje se vyráběla i zmrzlina.

 

Kromě ní však bylo možné zakoupit čajové bonbóny, mýdlo, šampón, žvýkačky a deserty.

 

Také se zde prodávaly sazenice korejského čajovníku, který je prý odolný mrazu a tedy vhodný k pěstování i u nás.

 

Z pohoří Jirishan pak cestou vinoucí se údolím až k pobřeží moře jsme dojeli do výletního městečka Yulpo, kde nás čekala odměna po deštivém dni stráveném v blátě mezi čajovníky.

 

Zde se totiž nacházejí lázně s mořskou vodou. Tou větší raritou však je možnost vykoupat se v zeleném čaji. A této možosti jsme vužili vrchovatě.

 

 

 

Zapsal J. milec
3. 5. 2009

Zpravodajství 3.

Korea, ostrov Jeju Do.
Za největšími čajovými zahradami jsme se přesunuli na ostrov na jih od Korejského poloostrova.

Podle legend se v Korei nejčastěji čaj pil u královského dvora a mezi mnichy. Také se hojně používal při obětování božstvům. Vyrazili jsme tedy za ním do kláštera Yakcheonsa nacházejícím se v oblasti Jungmun na jižním pobřeží ostrova.

 

Cestou jsme však míjeli velice zpustlé zahrady a připouštěli si obavy, že se v Korei na čaj zanevřelo.

 

V areálu kláštera se oslavovalo výročí narození Buddhy. Byl celý vyzdoben lampiony.

Čajovnu jsme však snadno našli a vypadala skvěle. Byla i tak trochu v ústraní oslav (k naší radosti).

 

Uvnitř jsme se najednou ocitli ve světe korejských tradic. Sezení výhradně na zemi. Dřevěné police se prohýbaly pod nabídkou keramiky a doplňků.

 

Paní čajovnice nám nabídla prvotřídní zelený čaj Nokcha a prozradila, že je od místního výrobce firmy O'Sulloc.

 

Čaj byl podáván ve skle na bambusovém podnose.

A protože byl vynikající a naším cílem byly i čajové plantáže, vyrazili jsme za nimi.

 

 

Firma O'Sulloc patří mezi největší a nejmodernější pěstitele a výrobce čaje v Korei. Ve svém areálu má dokonce i muzeum čaje ve velice moderní a pěkné budově.

 

V něm je vystaveno značné množství nejrůznějších historických artefaktů.

 

Budova je však zaměřena i komerčně a je tu možno zakoupit i nejrůznější soupravy keramiky, porcelánu i ostatních čajových doplňků.

 

Nechybí ani cukrárna s čajovými zákusky.

 

V době naší návštěvy zde probíhal festival čaje a tak jednou z mnoha atrakcí bylo i vlastnoruční hnětení čajových lístků.

 

Do nedozírné vzdálenosti se okolo areálu rozprostíraly i čajové zahrady,většinou přikryté tmavými stínidly.

 

Čaj se zde sklízí kombajny, podobně jako v Japonsku. Ty zdejší však nejsou ponášeny lidmi, ale jezdí na pásech.

 

Cíl naší mise v Korei byl tedy splněn. Čaj jsme našli a byl vynikající. Dobrá zpráva pro české pijáky…
Naše cesta však nekončí. V přístavním městě Busan nasedáme na trajekt a míříme do japonské Fukuoky. Pak cesta vlakem do Tokya a setkání se zbytkem výpravy.

 

 

Zapsal J. milec