Zpravodajství ze Zlatého trojúhelníku I. - Thajsko

Jak již bylo naznačeno v minulém zpravodajství, naše letošní cesta za čajovými objevy nás zavedla do oblasti Barmy, Thajska, Laosu a následně i jižní Číny.

Naše předchozí pátrání po originálním čaji v Barmě se setkalo jen s částečným úspěchem. Většina čajových plantáží se nachází na územích kam je vstup zakázán a proto jsme se rozhodli do Barmy vstoupit ještě jednou z jiné strany. Na konci hlavní třídy města Mae Sai v severním Thajskustojí budova, která je jedním z mála přechodů (ne-li vůbec jediný) kterým se dá do Barmy vstoupit pěsky, tedy jinak nežli letecky.

Po nezbytných pasových formalitách jsme tedy mohli vstoupit na území, které je však pro obyčejného barmánce zapovězené. Žijí zde pouze místní, kteří se zde narodili... 
Vládě se tak zde alespoň naoko daří navodit atmosféru klidné, prosperující země.Cizinci však smějí navštívit pouze několik ulic města.

Podařilo se nám najít čajový obchůdek s neobvyklým názvem PSALM 100 (Žalm 100). Obchod je provozován rodinou místních křesťanů, kteří se též podílejí na výrobě čaje samotného.

Zajímalo nás, jaké čaje jsou k dispozici, ale chvíli,kdy jsme se dozvěděli, že se jedná výhradně řadu „zelených oolongů“ ve vakuovaných sáčcích, nám bylo jasné, kam povede stopa...

Přesto, že nám nebylo umožněno navštívit zahrady samotné,dostali jsme unikátní obrázky z míst běžnému člověku nedostupných. Jez nich naprosto patrná účast kapitálu z Taiwanu.

Čaje jsou sbírány stejně ručně jako na Taiwanu.

Následuje jejich zavadání na plachtách na slunci.

A dále podle typu čaje nastupuje technologie rolování,žmoulání, sušení a třídění. Stejně tak jako na Taiwanu.

Zdvořile jsme čaje ochutnali a zakoupili i nezbytné vzorky,ale tušili jsme, že stopa za původními čaji Zlatého trojúhelníku vede jinudy...Prapůvodní zahrady v nedalekých barmských horách nám pro tuto chvílizůstaly zapovězeny.

Zapsal j. milec

Příště o čajových zahradách severního Thajska.

Zpravodajství ze Zlatého trojúhelníku II.

Od dobrého zdroje jsme se dozvěděli, že hlavní oblasti kde se pěstuje čaj v Thajsku, jsou Mae Salong, Huey Pueng a Durd Tai.

Osedlali jsme vypůjčené motocykly a vyrazili směrem na Mae Salong, který byl nejblíže našemu pobytu.

Již první pohledy na čajové zahrady vzbuzovaly podezření, že se dostáváme opět do hájemství thaiwanských plantážníků.

Pohled za vrata čajové fabriky jen potvrdil naše obavy.

Na místní podmínky skvěle moderní technologií vybavené haly byly jasným důkazem, že se zde asi originálního thajského čaje nedopátráme.

Navštívili jsme přesto místního drobného producenta čaje v jeho sídle a pátrali po místních specialitách.

Dozvěděli jsme se, že jeho hlavním odběratelem je francouzská společnost Mariage Fréres, ale také thajští turisté, kteří sem zajíždějí pro čaj ze širokého okolí.

Asi nejzajímavější druhem čaje, kterého zde ročně vyprodukují sotva několik desítek kilogramů byl tzv. rolovaný ásam. Jednalo se o čaj z assámských čajovníků zpracovaný thaiwanskou metodou. Tím nejžádanějším a také nejdražším však byl Bai Hao neboli Oriental Beauty neboli po thajsku Cha Nangam. K našemu překvapení však byl úplně zelený...

Pro Thajce nejzajímavějším artiklem byl však čaj zpracovaný metodou Tung Ting, avšak ovoněný květy Osmatu Fragrans čili Olivou libovonnou, které zde kvetly v širokém okolí.

Zakoupili jsme povinné vzorky a vyrazili nazpět do Mae Sai. Po cestě jsme se však zastavili v dětském centru pro sirotky  HIV pozitivní Baan Doi.

Zde bylo pod patronací Dobré čajovny VN v loňském roce vybudováno čajové pódium. Místní sirotci pak byli zaučeni čajovým dovednostem tovaryšem Janem K. Juřinou.

Předali jsme symbolické dary – čajovou soupravu a několik druhů čajů a byli zvědavi, jak se děti zhostí úlohy čajových mistrů. Přípravy se zhostili Biu (vlevo) a Ing a připravili Darjeeling k naší plné spokojenosti.

Od místní dobrovolné pracovnice Grazielly jsme si nechali rádi vysvětlit, jak je o děti postaráno a co vše je ještě v plánu.

Na modelu z plastelíny jsme mohli vidět, jak se rozumně nakládá a bude dále pracovat s prostředky od několika soukromých švýcarských donátorů, kteří se na provozu centra podílejí.

Loučili jsme se a odjížděli tak trochu se smutkem v duši, při pohledu do nevinných dětských očí, ale přeci jen s přesvědčením, že je o ně zde dobře postaráno.

Zaznamenal
J. milec
Příště o více než dorodružné cestě do severního Laosu za divokými čajovníky.