Zpravodajství ze Zlatého trojúhelníku II. - Laos
Jak již bylo naznačeno v minulém zpravodajství,
naše letošní cesta za čajovými objevy nás zavedla do oblasti
Barmy, Thajska, Laosu a následně i jižní Číny.
Zpravodajství ze Zlatého trojúhelníku III.
Naše pátrání po
originálním čaji oblasti Zlatého trojúhelníku nás zavedlo až
do Laosu.
Tato země se vedle Barmy jeví také zřejmě díky přetrvávání
socialistického režimu jako nejméně rozvinutou v tomto
regionu. Tomu odpovídala i kvalita silnice po které jsme se
museli vydat do hork hranicím s Čínou. Cesta po
blátivém povrchu se klikatila 250km a my jsme ji absolvovali
za nekutečně rychlých 7 hodin
Nápisy kolem však již dopředu avizovaly, kdo se účastní
vládního programu na zamezení pěstování makovic a jejich
náhradu jinými plodinami.
Podél cesty jsme zahlédli několik fabriček, kde
sezpracovával čaj určený pro vývoz za blízkou hranici
s Čínou, kde se z lístků další fermenrtací vyrábí
Puer.
Čaj se zde zpracovává tradiční čínskou metodou
v bubnech pod kterými se topí. Obsluha však netradičně
oděná do tesilek a dederonky...
Dorazili jsme až do horského města Phongsaly, kde jsme se
vydali pátrat po starých divokých čajovnících a zejména
horských kmenech, které zde čaj trhají z divoce
rostoucích stromů a zpracovávají vlastní, tradiční
metodou.
Ve vesnici Korman jsem byli pozváni na čaj místním
staříkem, který byl jako jeden z mála doma a nepodílel se
na trhání čajových lístků.
Čaj, který nám nabídl byl zelený. Nás ale zajímaly zejména
tajemné bambusové trubičky, které se povalovaly na zápraží.
Vysvětlil nám, že se používají na pěchování vlhkých čajových
lístků.
Tyto se nejprve nechají uschnout na slunci a pak se napaří
a napresují do bambusu.
Už to vypadalo, že se nám nepodaří výsledný čajový výrobek
ani zahlédnout, protože nebyla jeho jeho sezóna. Starý pán
doma žádný neměl, když tu se začaly vracet z okolních
čajových zahrad ženy s koši plnými čajových lístků.
Jedna se vydala domů a přinesla několik kousků
čaje Sabang. Tak to je ON!!! Čaj, který
místní lidé zpracovávají již stovky let.
Podle jejich informaci jsou některé čajové stromy staré až
400 let.
Loučili
jsme se s dobrým pocitem, že ještě někde na zemi existují
místa, kde se čas zastavil a která je možné navštívit a nasát
neopakovatelnou atmosféru. Byli jsme rádi, že se nám podařilo
alespoň částečně zachytit střípek atmosféry pro příznivce
Dobrých čajoven.
Zažil
a zapsal J. milec
Příště o průniku za ostnaté dráty v Číně a exklusivní
záběry fermentace Pueru.
Zpravodajství ze Zlatého trojúhelníku IV.
V Loasu se nám i díky objevu tradičního typu čaje
velice líbilo. Bavilo nás procházet se malebnými uličkami
Phongsaly.
Rádi jsme zašli po ránu na trh, kde se prodávali uzení
netopýři a krysy, načerpat novou energiii.
Pozdravili jsme se s pasáčkem vepřů...
Zvykli jsme si na to, že místní krásky se nechtěly nechat
fotit a házely po nás kameny velikosti pomeranče....
Čas nás však tlačil a tak jsme se vydali do jižní Číny,
oblasti Xishuangbanna, kde nás však také nečekaly žádné
civilizační výdobytky. Zamířili jsme do oblasti Nanuoshan,
proslavené divokými čajovými stromy s podobnou historií
jako v Laosu.
Pohupující se nohy v koruně čajového stromu nás
ujistily, že jsme na správné stopě.
V bambusové chaloupce uprostřed pralesních čajovníků
jsme si pochutnali na Lao Shu Cha a mířili do města Menghai,
proslavenému továrnou na zpracování Mao
Cha.
Pouze při našem prvním pokusu dostat se za vrata
továrnyv roce 1997 jsme byli úspěšní a mohli zaznamenat
zpracování
čajových lístků. Poté jsme byli opakovaně odmítání a mohli
tak steží nahlédnout do „síně tradic“.
A situace se opakovala i při naší letošní návštěvě. Co
naplat, že jsem místní „kádrovačce“ a uniformovaným i
neuniformovaným členům ochranky ukazoval svoji knihu, ve které
je zdokumentovaný celý průběh výroby Pueru. Tvářili se velice
kysele, že se vůbec kdy kdo opovážil tajemství zveřejnit - a
nepustili nás ani metr za vrata.
Nezbylo nám tedy něžli jako čajoví paparazi jít za opojnou
vůní fermentujícího čaje zadem továrního komplexu.
Proniknout přes ostnaté dráty a pokusit se zachytit vzácné
okamžiky „kydání“ Pueru.
Čaj je navršen na hromady o výšce cca 50cm, pokropen vodou
a zakryt plachtami. Takto se uchovává až 2 měsíce. Musí se
však cca po 5-ti dnech obracet dřevěnými vidlemi. A u toho
jsme právě byli!!! Ještě před tím, než jsme byli zpozorování a
eskortováni z území továrny, jsme zachytili tento vzácný
okamžik dlouhými objektivy.
Pak už jen zbývalo zajít do jedné z bezpočtu
městských čajoven a celý „špionážní počin“ zapít šálkem Kung
Fu Pueru...
Zapsal a
zažil
J. milec
