Zpravodajství ze Zlatého trojúhelníku III. - Čína
Jak již bylo naznačeno v minulém zpravodajství,
naše letošní cesta za čajovými objevy nás zavedla do oblasti
Barmy, Thajska, Laosu a následně i jižní Číny.
Cesta za “Pupkem čaje”.
Po zakončení úspěšné mise v Yunnanu jsmese rozhodli přejet
napříč Čínou až do východní provincie Fujian, kde jsme chtěli
nalézt samotné centrum obchodu se světlými oolongy. Cestovali
jsme několik dní a nocí autobusy “sleepery”, vlaky, ale také
lodí, malebnými zákoutími řeky
Lijiang.
Dorazili jsme do města Anxi, údajného centra čajového
dění. Čaj se zde přebíral a třídil na každém rohu.
Dokonce i v obchodě s telefony, kde jsme si potřebovali
vyřídit pár hovorů, nám majitel nabídl Tieguan Yin Kung
Fu.
Narazili jsme na budovu, kde jsme chtěli získat potřebné
informace.
Po velikém úsilí a překonání jazykové bariéry, jsme se
dozvěděli, že někde ve městě je čajový trh.
Ten jsme skutečně našli. Samotný nápis již naznačoval, že
se bude jednat o něco mimořádného.
A také ano. Náměstí, kam by se vešla 2 fotbalová hřitě,
bylo obklopeno budovami, kde se obchodovalo čajem ze širokého
okolí.
Uvnitř z největší z hal jsme narazili nasamé srdce obchodu
polozelenými čaji jižní části Fujianu. Neuvěřitelná vřava,
křik, dým z cigaret a stovky obchdníků s cílem dobře prodat a
dobře nakoupit.
Degustační stoly byly v plném vytížení. Za1 Yuen (3 Kč)
asistentky zalily přinesený vzorek vodou v gaiwanu a mohlo se
ochutnávat.
A všude se přebíralo, odtrhávaly se řapíky.
Třídily se lístky podle
velikosti.
Ale také se používaly bubnové třídičky, které oddělovaly
čajový prach.
No, a protože jsme v Číně, kde s ničím neotálí, opodál se
prach okamžitě plní do nálevových sáčků.
Protože však bylo již pozdní odpoledne,obchodníci se
začínali pozvolna rozjíždět do svých obchůdků. Někteří na
motocyklu s pylem plným čaje za zády.
Někteří naplnili českou Octavii až po střechu.
I my jsme vyrazili. Ovšem do místních malebných hor,
plných nádherných zahrad, kde se po celý rok sbírají lístky
pro výrobu Tie Guan Yin a Huang Jin Gui. Podle místních
informaci se tyto čaje liší druhem čajovníku, na kterém byly
sbírány.
Setkali jsme se zde se sympatickými farmáři -
a dozvěděli se, že jediná a pravá “Superbožka” je z Anxi,
“Pupku čajové Číny”.
Zapsal a zažil
J. milec
